Michaela Štěchová: Anna zachraňuje svět

Michaela Štěchová: Anna zachraňuje svět

František Kopáček, 28.07.2017

Psát recenze na knihy je můj sen. Můj splněný sen. Alespoň do chvíle, než začátek třikrát nesmažu a rvu si vlasy nad tím, že začátek musí knihu pochválit. Pochválit! To není to správné… No, začněme třeba anotací – ‚Dobrovolnice, obyčejná holka z Prahy, přijíždí na Bali učit děti anglicky. Získává tam nové přátele, poznává nové mravy a jiné kraje.‘. Jo, dobrý. A teď si povíme, co se v knize ‚Anna zachraňuje svět‘ píše doopravdy.

Zaprvé – Anna není obyčejná holka. Anna má totiž koule zvednout se z gauče a jít změnit svět. A taky má smysl pro humor, triko s koťátkem a štěstí na smůlu. Ve svých sedmadvaceti už tak trochu tuší, jak asi funguje ten velký svět, nicméně to, co prožije během několika týdnů v ‚ráji na zemi‘, to je i na ní trochu moc.

Ihned po příjezdu zjistí, že splachovací toaleta je dar z nebes, to samé platí i o příboru či prostinkém předmětu denní potřeby- umývadlu. Anna snáší spousty kulturních šoků, občas se pohybuje na hranici psychického vyčerpání a čisté citové přepjatosti, vždycky se ale jakoby uklidní prostinkou frází ‚Holka, máš, cos chtěla…‘.

Několik dnů se aklimatizuje na Bali, pak odjíždí na menší a odlehlejší ostrůvek Lombok učit děti anglicky.

Čtenář s Annou postupně zjistí, že mu ten sladký bonbónek jménem Indonésie tak trochu trpkne v ústech. Já osobně mám z turistického ruchu hrůzu kamkoliv se vydám, notabene na místě, kde si turismus vykládají tak nějak po svém. A díky Anně si myslím, že je lepší si doma v pohodlí obýváku pustit dokument s Bartoškou a Donutilem, kde rozvláčně žvatlají o krásách přírody. Bez okrádání lidí, bez hmyzu, podivných hygienických praktik a levných masérek / kadeřnic / prostitutek, ať už jsou ty dívky cokoliv.

Ale zase Bali a Lomboku nechci křivdit. Když se Anna vydává se svým průvodcem na odlehlá a turisticky ‚nezajímavá‘ místa, poznává skutečné krásy exotického ráje. Až na tu obskurní příhodu se stoletým (perverzním) mužíčkem, co jí chtěl ve svém improvizovaném chrámku vysát vzduch z nozder a očuchával bradavku… Ovšem to je na dlouhé vyprávění.

Anniným úkolem je učit lombucké děti anglicky. No, učit. Anna se sama musí nejdřív naučit, že díky rozvinutému učitelskému školství se ve škole neučí nic a nikdo. Ani tohle Anně ale nezlomí vaz. S odvahou sobě vlastní se postaví velké výzvě – nezcvoknout ve škole plné oprsklých a drzých paviánů (dětí).

Literární debut Michaely Štěchové přináší závažnější témata, než to, kolik vodky může jedna alabastrová Češka vypít, než jí všechnu vyhodí. Možná, že nejsou na první pohled vidět. A snad nejsou ani mezi řádky. Já mám ale dojem, že se chci zeptat na spoustu otázek: Je správné, že se dobrovolníci a dobrovolnice střídají ve svých turnusech po několika málo týdnech? Je správné, že posíláme do odlehlých koutů usmolené odkopnuté plyšáky a obnošené šatstvo? Proč je nutné importovat a implantovat západní verzi kulturního žití do celého světa? Obzvláště tam, kde tak mohutně oslavují každoroční svátek mužské obřízky?

Představte si, že vysokoškolsky vzdělaný Pražák přijede na moravské vinobraní. Dobré jídlo, skvělé, víno, nádherné kroje, prostí, bodří lidé ve svých vesnických chalupách… A najednou dětem strčí do ruky místo řehtačky ocumlaného plyšáka Pikaču, z dívek serve tradiční a bohatě zdobené kroje a narazí na ně třeba obnošené košile Armani a chlapcům dá do ruky jeté Nokie 3310. Situace vyhrocená ad absurdum, ale dává to smysl?

Anna tak získává pocit, že musí zachránit svět. Možná před světem samotným. Možná i tak trochu sama před sebou. Třeba i před dalšími Annami, které mají nutkání spasit naší planetu.

Oprostíme-li se od krás odlehlých míst Bali a Lombuku, zjistíme, že Anniny myšlenky jsou univerzálně přenosné na každé místo i na každého z nás. Anna mohla jet učit angličtinu třeba na exotičtější místo, než je Indonésie. Třeba do Chomutova (nic proti Chomutovu!). Přišla by na to samé.

Annu si zamilujete. Je prostě svá. Ve svém maminkovském názoru na svět. Když přijde ta správná chvilka, Anně držíte palce, ať se taky zachová pro jednou špatně – ležíte v posteli, dočítáte knihu a celou tu dobu si v duchu opakujete ‚Udělej to! Udělej to! Vyspi se s tím potetovaným maníkem s motorkou, dělej! Udělej to!‘. Taková je Anna.

Michaela Štěchová prostě psát umí. Její krátká novelka je svižná, dynamická, elegantní v tom svém sakrování a nadávání. A mně se líbí.

Autor: Michaela Štěchová

Vydáno: 2017, Ikar

Počet stran: 160